Vývoj honiteb

Vývoj honitby v obci Radětice

V katastrálním území obce Radětice byly pozemky ve vlastnictví domkářů a několika majitelů větších hospodářství a statků. Na největším ze statků, který byl současně manským statkem, hospodařil rod Broumů, a to i v době po Bílé Hoře. Svědčí o tom údaje uvedené v historické publikaci autora L. Malého: „Příbramsko a Dobříšsko, kde je uveden soupis privilegovaných rolníků v Čechách. V tomto soupise z r. 1655 jest uváděn robotní man Karlštejnský Lukáš Broum. Je o tom zmínka i v kronice obce Radětice I. Povinnosti robotního mana zejména bylo přispěchat neprodleně s chasou na pomoc při obraně hradu Karlštějena, kdykoliv by toho bylo zapotřebí. Za to požíval svobod, které ostatní lid poddaný neměl.

Císařský patent z roku 1849j umožnil vytváření společenstevní honitby na pozemcích v katastru obcí. Podle údajů pamětníků byla společenstevní honitba v katastru obce Radětice uznána c. k. okresním hejtmanstvím již před první světovou válkou. Nájemcem honitby byl advokát Jaške z Příbrami a pan Josef Jarolímek z Radětice 13 mu za úplatu dělal dozorce proti pytlákům v honitbě. Dalším nájemcem honitby byl pan Jan Bouška z Příbrami, který zde prováděl myslivost do r. 1923.

Dalšími nájemci se stali: Josef Horký – Radětice 19 (statek u Bínů) a František Horký – Radětice 25 (přezdívka u Franťáků). Ti zde provozovali myslivost až do r. 1945. Nájemci honitby platili majitelům půdy každoročně tzv. „Vilpon“, což byla náhrada za nájem z pozemků a za škody způsobené výkonem myslivosti. Šlo o velmi malé částky – cca. 1 Kč za 1 ha pozemku.

Po porážce fašismu v roce 1945 byla svolána veřejná schůze vlastníků pozemků v katastru obce Radětice a na ní byl zvolen honební výbor. Honebním starostou byl zvolen pan Alois Spilka a členy výboru byli zvoleni Josef Vácha (čp. 24) Jan Kalát a Vojtěch Kříž.

Honitba byla pronajata místní honební společnosti, kterou tvořili myslivci: Josef Vácha, Petr Jarolímek a Vojtěch Kříž, který však záhy tragicky zahynul při manipulaci s brokovnicí – hamrleskou.

Vývoj honitby byl příznivě ovlivněn založením Jednotného zemědělského družstva v obci.

V lednu 1954 požádalo JZD Radětice zemědělský referát ONV Příbram o schválení vlastní honitby. Po provedení hospodářsko technických úprav obhospodařovalo tehdy JZD 464 ha, z toho 355 ha bylo na katastru Radětice, 70 ha na kat. Milína a 39 ha na katastru Stěžova.

Okresní národní výbor schválil svým výměrem z 16. 6. 1954 družstvu III. typu JZD Radětice vlastní honitbu. Vznikem vlastní honitby JZD zanikla dosavadní společenstevní honitba v Raděticích.

Současně bylo ve smyslu zákona o myslivosti z dosavadní honební společnosti utvořeno Myslivecké sdružení v Raděticích. Jeho členy byli: Josef Vácha (čp. 24), Petr Jarolímek (čp. 49), Karel Sklenář (čp. 2), Josef Vácha (čp. 3). Předsedou byl Josef Vácha st., tzv. od rybníka.

Vývoj honitby v obci Stěžov

Poněkud jiný byl vývoj myslivosti ve stěžovském katastru.

Podstatná část výměry katastru Stěžova (400 ha) patřila do vlastnictví velkostatku. O jeho majitelích jsou záznamy v archiváliích, kde jsou i příslušné kupní smlouvy. Např. kupní smlouva z 9. 10. 1694, v níž je prodávající Anna Marie Schnell, tehdejší majitelka, a kupující Baltazar David z Otenfeldu. Další kupní smlouva z 8. 6. 1695, v níž je prodávající Baltazar David z Otenfeldu a kupující Jindřich František z Mansfeldu, který statek koupil se souhlasem císaře a krále.

V celém katastru tudíž vlastnil honitbu velkostatek, vč. několika rybníků – Strašil, Hlouzálek, Velký, Mlýnský, Stupník, Kuchyňský a Kartouzek. Lovit v honitbě směli pouze hosté Colloredo Mansfeldů. K péči o zvěř a k ochraně honitby před pytláky měl zde velkostatek hajné, kteří dlouhá léta sídlili v hájovně „Na Pelechu“. Jedním z nich byl hajný Růžička, kterého v roce 1923 vystřídal jeho zeť Petr Horký, italský legionář, pocházející z Kácině, který zde byl hajným do roku 1932. Byl vystřídán hajným Zizlérem, kterého vystřídal v roce 1938 hajný Josef Vacek, jenž zde byl až do roku 1947.

Po provedení pozemkových reforem ve 20. letech a po roce 1945 přešla velká část půdy velkostatku do vlastnictví drobných a středních rolníků a majitele změnil i tzv. zbytkový statek. Tím se současně vytvořila možnost ustavení společenstevní honitby v katastru obce Stěžov.

Byl utvořen honební výbor, který rozhodoval o pronájmu honitby. Od roku 1929 do roku 1932 byla honitba pronajata místním myslivcům Antonínu Štverákovi (čp. 21) a Františku Vršeckému (čp. 10). Po třech letech jim však byla honitba odebrána, neboť neplatili řádně nájem ani „vilpon“, tj. náhradu škody způsobné zvěři na pozemcích vlastníků.

Na nový nájem byla uspořádána veřejná dražba, v níž zvítězil Dr. Bernkop, nájemce příbramského pivovaru. Ten měl honitbu pronajatou až do roku 1939.

Poté až do roku měli honitbu pronajatou opět místní myslivci František Vršecký (čp. 16), řídící učitel Jaroslav Bartoš a Emil Šedivý, majitel zbytkového statku.

Po roce 1945 se uskutečnila veřejná schůze majitelů pozemků v hostinci U Slepičků a zde bylo jednáno o dalším pronájmu honitby. Nebylo to již formou dražby, ale tzv. „z volné ruky“.

Honitba byla pronajata místním myslivcům: Františku Vršeckému (čp. 16), Antonínu Štverákovi, Josefu Slepičkovi, Bohumilu Vackovi, Josefu Havránkovi z Podstěžovského mlýna a Jaroslavu Sklenářovi. Na žádost byli přijati do společnosti i myslivci z Kácině: Václav Sirotek, Jaroslav Černý, Josef Suchopár a Jaroslav Sirotek. Ti však byli po určitě době ze společnosti vyloučeni pro podezření z pytláctví.

V roce 1955 převzali honitbu: František Vršecký ml., Josef Novotný, Bohumil Vacek ml., Ladislav Broum, a prováděli zde myslivost až do sloučení honitby s honitbou v katastru obce Radětice.